Pomník Bedřicha Smetany

Vytvořen roku 1924 u příležitosti uplynutí 100 let od Smetanova narození. Socha
vyrobena z bronzu.

Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl – 12. května 1884 Praha)
Byl významný český hudební skladatel období romantismu. Pocházel z poměrně zámožné sládkovské rodiny, ale od raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici. Po studiu u Josefa Proksche od roku 1847 působil v Praze jako koncertní klavírista a hudební pedagog, v letech 1856–1861 pak jako dirigent a učitel hudby ve švédském Göteborgu. Po návratu do Prahy se mnohostranně zapojil do českého společenského a kulturního života, a to i jako hudební kritik, jako první kapelník Prozatímního divadla v letech 1866–1874 a zejména jako operní skladatel. V padesáti letech zcela ohluchnul, ale i po ztrátě sluchu dokázal složit řadu vrcholných děl. Jeho choroba se postupně zhoršovala a přešla v šílenství; zemřel v pražském ústavu pro choromyslné.
Opery: Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, Hubička, Tajemství, Čertova stěna, Viola
Orchestrální hudba: Má vlast (Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník), Doktor Faust, Menuet, Oldřich a Božena
Pojmenováno po něm v Litomyšli: Smetanovo náměstí, ZUŠ Bedřicha Smetany, Smetanova Litomyšl

Autor:  Jan Štursa (15. května 1880 Nové Město na Moravě – 2. května 1925 Praha)
Byl jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství. Po skončení měšťanské školy se chtěl stát zahradníkem, avšak jeho otec si přál, aby jeho syn byl krejčí. Tento záměr však jeho otci rozmluvil jeho učitel kreslení Jan Šimek, který rozpoznal jeho mimořádný talent. Vydal se proto studovat sochařsko-kamenickou školu v Hořicích. Potom vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze.

Památník Zdeňka Kopala

Jako materiál pro výrobu plastiky dvojhvězdy byla použita uhlíková vlákna, která se využívají pro stavbu kosmických lodí. Odhalena 3. 4. 2004 (90 let od jeho narození)

Cílem neobvyklého sochařského díla je pomocí světla zdůraznit především již neexistující dům v Havlíčkově ulici – místo narození Zdeňka Kopala. V roce 2005 došlo koncem léta při zateplování fasády přilehlého objektu k proražení menší dvojhvězdy -> oprava -> dvojhvězda byla umístěna na karbonovou (uhlíkovou) tyč ve výšce 3,5 metrů. Toto umístění podle autora Federika Diaze posiluje ideu pozorování hvězdné oblohy ze země a navíc díky technologickému konceptu užití karbonových vláken je možné vnímat plastiku proti obloze. V roce 2009 byl památník znovu poškozen. Tentokrát se týkalo pohyblivého světelného textu umístěného na zemi a tvořícího obrys Kopalova rodného domu. Déšť tehdy dokonal již z části porouchanou součást tohoto neobvyklého díla. Světelný displej byl poslední záplavou velmi poškozen a jeho oprava by byla drahá. –> Zjednodušená varianta světelného textu – černý plast s prořezávaným písmem podsvícený bílým světlem díky odolnému led diodovému „hadu“. Grafický návrh, využívající texty a vzorce spojené s prof. Kopalem, zpracoval v současné době již renomovaný mladý výtvarník z Litomyšle Tomáš Pakosta. Text je tedy statický a bílý, složený z jednotlivých bodů („hvězdiček“) a viditelný nejlépe v noci, což je v souvislosti s astronomií symbolické. Prosvětlení je nyní patrné v celé délce půdorysné stopy bývalého rodného domu profesora Kopala.

Prof. RNDr. Zdeněk Kopal, DSc. (4. dubna 1914 v Litomyšli – 23. června 1993 ve Wilmslow, Spojené království)
Byl český astronom a astrofyzik, který však proslul i v oblasti numerické matematiky, balistiky (věda zabývající se pohybem a účinkem střely) a aerodynamiky (je obor fyziky, speciálně mechaniky, který zkoumá silové působení na těleso, které je obtékáno proudem vzduchu). Jeho nejdůležitější vědecké práce se týkají zákrytových proměnných dvojhvězd (2 hvězdy, které obíhají kolem jednoho společného těžiště) a výzkumu Měsíce a terestrických planet (planeta, která je složena především z křemičitanových hornin). Po dobu celé své vědecké kariéry působil v zahraničí – v USA a ve Velké Británii, avšak srdcem zůstal vlastencem. Je považován za nejvýznamnějšího českého astronoma 20. století.

Autoři:

Federico Diaz (nar. 1971 Praha)
Je jedním z nejzajímavějších umělců, kteří na českou výtvarnou scénu vstoupili v průběhu posledního desetiletí. Vytváří objekty, které jsou obohaceny o další rozměr – zvuk. Při realizaci využívá nejmodernějších technologií.
Marian Karel (nar. 1944 Pardubice)
Umělecký sklář. V letech 1959 –1963 studoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou a 1965 –1972 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru profesora Stanislava Libenského, kde se poprvé setkal se sklem. Nyní učí na ČVUT.

Pomník Aloise Jiráska

Bronzová socha na žulovém podstavci. Slavnostní odhalení proběhlo v roce 1959.

Alois Jirásek (23. srpna 1851 Hronov – 12. března 1930 Praha)
Byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek, původně rolník a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově, české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii. Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor dějepisu a zeměpisu.
Díla: Staré pověsti české, Temno, Psohlavci, F. L. Věk, Filosofská historie,…

Autor: prof. Vincenc Makovský (3. června 1900 Nové Město na Moravě – 28. prosince 1966 Brno)
Byl český akademický sochař, dále malíř, designér, profesor brněnské techniky a profesor Akademie výtvarných umění v Praze, účastník protinacistického odboje. Je považován za čelného představitele meziválečné avantgardy (kulturní a umělecké hnutí první poloviny 20. století).

Pomník Zdeňka Nejedlého

Socha odhalena r. 1978 (100 let on narození Zdeňka Nejedlého). Po roce 1989 radní města zvažovali, zda pomník zbořit či zachovat. Město se rozhodlo sochu zachovat a opatřit ji vysvětlujícím nápisem: „Odmítám ty, kdož se rozhodli pro oslavu člověka, stejně tak jako ty, kdož se rozhodli jej tupit, mohu dát za pravdu jen těm, kdož v úzkostech hledají. B. Pascal. Zdeněk Nejedlý (1878-1962) rozmnožil i poškodil kulturu českou, přinesl poctu i úhonu rodnému městu, jež oceňuje dobré, zavrhuje špatné jeho skutky.“

Zdeněk Nejedlý (10. února 1878 Litomyšl – 9. března 1962 Praha)
Byl český historik, muzikolog, literární historik, politik a veřejný činitel, který (ať už v pozitivním i negativním smyslu) výrazně ovlivnil české kulturní ovzduší dvacátých až padesátých let 20. století. Narodil se v rodině učitele a muzikanta Romana Nejedlého, významného regionálního kulturního pracovníka v Litomyšli, který se osobně znal s tehdy začínajícím spisovatelem Aloisem Jiráskem. Tato známost později ovlivnila též jeho syna Zdeňka, který již během gymnaziálních studií projevil zájem o historii a hudbu. Vystudoval historii a estetiku na filosofické fakultě české university v Praze, byl (mimo jiné) žákem profesora Jaroslava Golla a muzikologa Otakara Hostinského. Na Univerzitě Karlově se stal ordinářem hudební vědy, habilitoval se roku 1905, od 1909 byl mimořádným, od 1919 řádným profesorem.
Díla: Česká missie Jana Kapistrána, Prameny k synodám strany pražské a táborské, Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách, Počátky husitského zpěvu, Dějiny husitského zpěvu za válek husitských, Dějiny města Litomyšle a okolí I., Litomyšl. Tisíc let života českého města, Bedřich Smetana, T. G. M., Lenin

Autor: Jan Hána (28. října 1927 Dobronice u Bechyně – 20. září 1994 Praha)
Český akademický sochař, profesor a rektor Akademie výtvarných umění. Byl jedním z posledních českých sochařů vycházejících z klasické figurální školy. Tvořil dívčí akty.

Pomník Jana Amose Komenského

Komenského Orbis terrarum v Litomyšli. Poprvé byl instalován 19. června 1921. Za německé okupace byl pomník odstraněn.  Na své místo se vrátil až v roce 1967. Pomník Komenského tvoří na podstavci stojící velká koule o průměru 2,5 metru symbolizující Zemi. Je složena z dílů měděného plechu, na kterém jsou především stylizované výjevy ze života Komenského a jeho díla.

Jan Amos Komenský (28. března 1592 jihovýchodní Morava – 15. listopadu 1670 Amsterdam)
Byl poslední biskup Jednoty bratrské a jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů. Během svého života si získal renomé především jako pedagog, resp. teoretik pedagogiky a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Byl jediným tvůrcem originální, filosoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích, zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Už za Komenského života si získaly mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky Brána jazyků otevřená a Orbis Svět v obrazech. Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko Učitel národů.

Autor: Alois Metelák (1897 Martinice – 1980)
Byl architekt, návrhář, sklář a výtvarník, v letech 1924 – 1948 ředitel Státní odborné školy sklářské v Železném Brodě. Především je ale autorem sklářských výrobků, které vystavoval v podstatě po celém světě. Pro jeho objekty je specifická tlumená barevnost skloviny.